Opřela jsem o hrazení opodál skupinky a hltala očima ladné křivky hřebcova těla. "Ahoj!" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Skupinka se rozplynula do vzduchu a zůstala tu jen jedna dívka "Ehm, ahoj." nejistě jsem přešlápla z nohy na nohu. "Já jsem Alice. A ty?" usmála se a já jí úsměv oplatila "Jsem Nikol. Moc mě těší." "Jak se jmenuje ten kůň?" Alice si povzdechla "To je Agitado. Líbí se ti?" Znovu jsem se podívala na koně "Strašně moc." rozhodla jsem se přiznat. "Fajn, tak mi pojď pomoct. Musím ho zavést do stáje a tak dále. Můžeš?" Pozorovala mě s prosbou a otázkou v očích.
Zaváhala jsem. Nechtěla jsem se znovu fixovat na koně. Ale když on je tak krásný. Třeba bys mu mohla pomoct. Nakonec mě hlásek v hlavě přemluvil. "Jasně. Pojďme." Přelezla jsem ohradu a pomalu se přibližovala k hnědákovi. Slyšela jsem Aliciny kroky za sebou a pomalu jsem se k ní otočila. Byla jsem rozhodnutá. "Alice? Myslíš, že bych mohla něco zkusit?"
