Objevila jsem velkou jízdárnu a u hrazení stál hlouček lidí, kteří pozorovali dvojici na písku. Zatajil se mi dech. Ten kůň… Byl tmavě hnědý se světlou hřívou a ocasem. Šel jistým, energickým krokem a pohazoval hlavou. Pak jsem se podívala pozorněji. Na něm seděla dívka, jejíž obličej byl rudý a zpocený. "Zkusíme to naposledy." ozval se z hloučku ženský hlas. Zněl trochu unaveně, ale slova měla jasný význam. V hloučku to zašumělo, dívka přikývla. Viděla jsem, jak malinko povolila otěže a pobídla hřebce do klusu. V tu chvíli, jako by do něj vjel ďas. Rozeběhl se proti hrazení a pak prudce zastavil. Dívka se statečně udržela. Pak začal vyhazovat. Při nějakém čtvrtém, pátém skoku mu dívka sklouzla přes krk. Kůň poskočil a odběhl na druhý konec jízdárny. Zírala jsem na scénu s otevřenými ústy. Tolik energie a hrdosti jsem snad nikdy neviděla. Zapomněla jsem na všechno kolem a jako hypnotizovaná jsem vykročila k jízdárně.
