"Šup, dámo! Zatím se tu trochu porozhlédni. Já jdu do kanceláře." ukázal na světle modrou budovu. Neřekla jsem ani slovo a dál seděla na sedadle a dívala se před sebe. Pokrčil rameny a vydal se k domu. Nebyla jsem schopná tam jen tak sedět a otevřenými dvířky cítit vůni koní a poslouchat jejich charakteristické zvuky. Asi mi opravdu trochu scházeli. Opatrně jsem vylezla z auta a zabouchla dvířka. Rozhlédla jsem se a spatřila vchod do pěkné světlé stáje. Něco mě tam neodolatelně táhlo. Váhavě jsem se tam vydala a ve chvilce stanula ve dveřích. Do nosu mě uhodila vůně koní. Zamířila jsem k prvnímu boxu. Uvnitř byl roztomilý velšský poník. Chvilku jsem ho jen pozorovala, ale pak jsem prostě instinktivně natáhla ruku. Očichal ji a hledal nějaký pamlsek. Usmála jsem se. Opravdu mi tolik chyběli. Pohladila jsem poníka a pak zamířila znovu ven. Bylo mi divné, že tu skoro nido není a když jsem se zaposlouchala, uslyšela jsem hlasy. Zněly vzrušeně a mě se zmocnila zvědavost. Rychlými kroky jsem přešla dvůr a nahlédla za roh.
