Prudce jsem se otočila a zaposlouchala. Icecream už to taky slyšel, protože nervózně špicoval uši. K smrti nenáviděl motorky a vzhledem k terénu to nic jiného než motorka být nemohlo. Rozeběhla jsem se zpátky k sedlu a popadla jsem uzdečku. Takhle jsem neměla žádnou možnost svého koně udržet. Jak uviděl řvoucí přístroj na dvou kolech, bral nohy na ramena. Řev se stále přibližoval a hřebec stále stál na břehu s vytřeštěnýma očima. Vrhla jsem se k němu a roztřesenými prsty se mu snažila uzdečku nandat, ale marně. Měl příliš vysoko hlavu a zatnutou čelist. Bezradně jsem se mu snažila hodit přes hlavu aspoň otěže, ale on skoro jako podvědomě vždy uhnul. Řev už bylo slyšet na okraji lesa. Icecream sklopil uši a zacouval kousek do vody. Pohladila jsem ho po krku a dál na něj mluvila tichým hlasem. Pozdě. Z lesa se vyřítili motorky.
Čas jako by zpomalil. Zpomaleně jsem viděla, jak nás motorkáři spatřili a zpomaleně jsem viděla, jak Ice skočil proti nim s vyceněnými zuby. Uslyšela jsem salvu smíchu a pak se mi zatmělo před očima.
