Část I.
Vztekle jsem mrskla taškou do kouta. Na co mi ta pitomá škola bude? Chci se věnovat koním! Na to nepotřebuji znát 4. odmocninu z 34! Povzdechla jsem si a vyběhla několika skoky po schodech do prvního patra. Asi jediná pozitivní věc dneška. Uvidím HO! Usmála se pro sebe, když jsem si představila svého zlatého koně. Rychle a nedočkavě jsem otevřela dveře skříně a hodila na sebe rajtky. Rychle s dupotem jsem se vrátila dolů. Zběžně zkontrolovala obsah ledničky a pak už vyběhla ven. Bylo krásné odpoledne a já byla aspoň na chvíli dokonale šťastná, že jsem unikla z reálného světa plného školních povinností a všeho ostatního. Zastavila jsem se u ohrady a krátce zapískala. Téměř okamžitě se zpoza stromů v zadní části výběhu vyřítil zlatý akhalteke. Nejvyšší rychlostí se přiblížil a skluzem zastavil těsně přede mnou. Pohodil hlavou a s radostným ržáním zahrabal kopytem. "No jo! Aby ses nezbláznil..." zasmála jsem se a prolezla ohradu. O kousek ustoupil a vzepjal se. "hej! Uklidni se! Není to zas tak dlouho, co jsem tu byla, ne?" stála se smíchem jsem k němu přistoupila blíž a on se okamžitě uklidnil a strčil mi hlavu do rukou. Pohladila jsem ho a pak ho objala. "Chyběls mi..." hlesla jsem a on jakoby souhlasně zafrkal. Najednou jsem ho pustila a rozběhla se pryč. Překvapeně odfrkl a pustil se za mnou - tuhle hru znal.
